Rozvoj hudebně pedagogické činnosti v Přerově nastává – podobně jako v jiných místech Čech a Moravy – v poslední čtvrtině 19. století prostřednictvím soukromých hudebních ústavů.
Hudební ústav vznikl roce 1886, v jeho čele stál Bedřich Kozánek (1864 – 1913). Jeho škola byla nejprve umístěna na ulici Komenského, později se přestěhovala na Trávník. Pro velký počet uchazečů o studium přijal Kozánek výpomocné učitele Jana Kratochvíla a J. Plcha. Organizace studia v Kozánkově škole se ustálila takto: do vyučování byli přijímáni žáci od osmi let, přičemž horní věková hranice nebyla stanovena. V houslích probíhala výuka v šestiletém cyklu, který se dělil na tři ročníky přípravného a tři pokračovacího oddělení. V klavíru při čtyřletém cyklu měla obě oddělení po dvou letech. Výuka hry na klavír byla individuální, v houslích skupinová, po 4 – 8 žácích. Délka týdenní lekce se ustálila na čtyřech hodinách, z toho tři byly věnovány nástroji, čtvrtá základům teorie. V roce 1890 byl zaveden nový předmět – orchestrální hra. Mimo klavír a housle se vyučovalo ještě hře na harmonium a zpěvu. Velmi oblíbená byla každoroční žákovská vystoupení, pořádaná za účasti hudebních ochotníků z Přerova i okolí. Nenadálou smrtí Bedřicha Kozánka v roce 1913 škola zanikla.
Bezprostřední předchůdkyní dnešní ZUŠ byla spolková Hudební škola Přerubu. Vedení spolku dospělo k myšlence otevření vlastního ústavu v roce 1914. Prvním učitelem a současně ředitelem se stal Emil Polman, který však v únoru nastupuje vojenskou službu, a proto zůstává škola uzavřena až do září 1915. Tehdy se vedení ujímá absolvent pražské konzervatoře Jan Müller, zároveň vyučující houslím. Mimo něj působí jako učitelé školy ještě Miloslav Lazar (zpěv) a Eduard Beníšek (klavír). Další léta jsou poznamenána válkou. Po odchodu Jana Müllera k nastoupení vojenské služby se do čela školy dostává Karel Krejčí, který však zakrátko také odjíždí na frontu. Obrovským úsilím se v příštích letech podařilo obnovit normální chod školy; na tom má největší podíl dirigent dr. Jindřich Hrbáček, který se v roce 1920 obětavě chopil vedení. Prvním jeho činem bylo znovunavázání kontaktu s bývalými učiteli školy Martou Zapletalovou, Mičíkem a Šašinou. Hrbáček získal ještě dalšího učitele Františka Prince. Těsné skloubení školní a spolkové činnosti je přičítáno též tomuto řediteli. Jindřich Hrbáček se po dvou letech působení vzdává všech svých funkcí. Na jeho místo přichází Karel Mařík, absolvent pražské konzervatoře, který řídí činnost školy až do roku 1942.
V roce 1922 sídlí ústav ve třech různých budovách: v Městském domě (jedna místnost), v Slaměníkově měšťanské škole (2 třídy) a v Obchodní škole (1 třída). Přechodně se situace zlepšila o dva roky později, kdy jsou všechny učebny umístěny v Komenského škole. V roce 1929 se ústav částečně stěhuje do prostor Havlíčkovy školy na ulici Palackého.
Navzdory prostorovým potížím má odborná úroveň školy postupně zvyšující se tendenci. V počátcích se vyučovalo hře na housle, klavír, zpěvu a teorii. Později byla zavedena také výuka hry na dechové nástroje. Každý žák docházel do hodiny dvakrát týdně, délka lekce se ustálila na 25 minutách; výuka byla individuální, učilo se podle osnov.
Dobré pracovní výsledky školy došly uznání; na zemské výstavě školství v Kroměříži získal ústav bronzovou plaketu a v roce 1930 mu byl udělen čestný titul Městská hudební škola Přerubu. Intenzivní činnost pokračovala i v letech 2. světové války. V roce 1942 se ředitelem školy stal Florián Šmíd, který byl po vítězství zbaven funkce pro údajné sympatizování s Němci. Na krátkou dobu se do vedení dostává Oldřich Placar, nadaný dirigent a skladatel, aby jej poté vystřídal Jan Jarolím. V období 1945 – 50 se škola dostává pod správu města. V této době znovu vyvstávají nesnáze s nedostatkem učeben, protože část klášterní školy na Šířavě, kde byla škola umístěna, zabraly Pracovní zálohy. Učitelé částečně vyučují v prostorách průmyslové školy, v soukromém bytě a v domě č. 9 na Trávníku. V roce 1947 byla otevřena pobočka v Tovačově.
Od roku 1952, po odchodu Jana Jarolíma na Vyšší hudební školu v Kroměříži, zůstává škola bez ředitele. V čele stojí učitelka Helena Wiedermannová ve funkci prozatímního správce. V tomto období dochází ke krátkodobému spojení Miloše Vignatiho s hudební školou a vyznačuje se snahou o zvýšení odborné úrovně ústavu a v tehdejších letech je pro školu přínosem. Svěží vítr zavál s příchodem nového ředitele Jiřího Tvarůžka, za jehož vedení se uskutečnily některé závažné změny. Především dosáhl poměrně rovnoměrného a potřebám školy odpovídajícího rozmístění žáků do jednotlivých oddělení. V této době na škole také pevně zakotvila výuka hry na dosud netradiční nástroje (akordeon, kytara, violoncello). Žáci školy začínají mít zvučné jméno v různých hudebních soutěžích. V květnu 1960 bylo navázáno přátelství s hudební školou v Komárně a v příštím období se uskutečnilo několik výměnných akcí.
Roku 1964 byly hudební školy organizačně přehodnoceny a dostaly název lidové školy umění, rozšířené o obor taneční, výtvarný a literárně-dramatický. Taneční obor se objevil v městské hudební škole již roku 1930, kdy jej zavedla Berta Jemelková. V roce 1959 nastoupila I. Šrámková, se kterou taneční oddělení opět ožilo. Pro zkvalitnění výuky byla přijata Jiřina Šlesingerová, která vyučovala klasický balet v letech 1968 – 1971. Počátky dramatické výchovy v Přerově je třeba hledat v ledech 1967 – 1968 v působení Rajmunda Štimpla. Na Lidové škole umění v Přerově byla výuka literárně-dramatického obru zavedena ve školním roce 1967/1968 pod vedením Zdeny Blaťákové. Výtvarný obor byl zřízen ve školním roce 1964/1965, začínajícím učitelem byl tehdy akademický sochař Josef Baják.
Po nečekané smrti Jiřího Tvarůžka, v březnu 1965, se stává ředitelkou Irena Šimková, dlouholetá učitelka školy, která iniciativně pokračuje v naznačené cestě. Ve školním roce 1965/1965 byl založen dechový soubor pod vedením Františka Mikeše. V letech 1965 – 1967 vznikly pobočky LŠU Přerov, nejprve v Dřevohosticích, později v Říkovicích a Brodku u Přerova.
Po odchodu Ireny Šimkové do důchodu v červnu 1969 nastoupil na její místo Robert Gregor.
Rovnoměrným rozšířením nástrojových oddělení byly vytvořeny podmínky pro existenci žákovského symfonického orchestru, který založil v roce 1970. Navázal spolupráci s W. Herbstem z NDR, od kterého získával hudební materiál. V pozdější době pro orchestr psali čeští hudební skladatelé J. Foltýn, H. Vrbík a jiní. Ve smyčcovém oddělení byla zavedena komorní hra s cílem, že ji žáci budou pěstovat dlouhodobě, několik let. Na škole začal vyvíjet svou činnost smyčcový kvartet učitelů, smyčcový orchestr učitelů. Rozvíjí se dechové oddělení, ze kterého vyšla myšlenka založení komorního souboru – dechového kvintetu učitelů.
Dne 30. srpna 1985 byla slavnostně uvedena do funkce nová ředitelka Gabriela Gregorová. Po listopadových událostech roku 1989 byl ředitelem jmenován dosavadní ředitel Lidové školy umění v Tovačově Petr Vařák. Ve školním roce 1994/1995 měla škola pobočky v Tovačově, Troubkách, Kokorách, Oseku, Beňově, Předmostí, na ZŠ U Tenisu, ZŠ Optiky, MŠ U Tenisu.
V roce 1999 byl jmenován ředitelem školy Jiljí Hloch. Během jeho působení se podařilo pro potřeby školy získat budovy na Máchova 10 a tř. 17. listopadu 2 v Přerově, do vlastnictví Olomouckého kraje, který je jejím zřizovatelem.
Od roku 2021 je ředitelem školy Michal Bobák. Kromě hudebního a výtvarného oboru se od 1. 9. 2023 znovuobnovil obor literárně-dramatický. Veškerá výuka je dislokována do pěti míst. Kmenovou školou, v niž probíhá výuka hudebního oboru, je budova na třídě 17. listopadu 2. Výuka výtvarného, literárně-dramatického a části hudebního oboru probíhá v budově v Máchově ulici č. 10. Výuka hudebního oboru dále probíhá v pobočkách v Tovačově, Brodku u Přerova a Troubkách.
Názvy školy
1914 Hudební škola Přerubu
1930 Městská hudební škola Přerubu
1943 Městská hudební škola
1949 Městský hudební ústav
1954 Hudební škola
1957 Základní hudební škola
1961 Lidová škola umění
1990 Základní umělecká škola
1995 Základní umělecká škola Bedřicha Kozánka, Přerov
Ředitelé
1914 – 1915 Emil Polman
1915 – 1917 Jan Müller
1917 Karel Krejčí
1920 – 1922 Jindřich Hrbáček
1922 – 1942 Karel Mařík
1942 – 1945 Florián Šmíd
1945 – 1946 Oldřich Placar
1946 – 1951 Jan Jarolím
1951 – 1959 Helena Wiedermannová (správkyně)
1959 Leoš Veselý
1959 – 1965 Jiří Tvarůžek
1966 – 1969 Irena Šimková
1969 – 1985 Robert Gregor
1985 – 1989 Gabriela Gregorová
1990 – 1999 Petr Vařák
1999 – 2021 Jiljí Hloch
od 2021 Michal Bobák